Samovolný potrat

Poslední dobou se jedním z témat mých předporodních schůzek stalo i téma samovolného potratu do 10.tt. Některé ženy měly tuto událost zpracovanou více, někdy je stále cítit, že ,,to bolí" , ale vždy jsme se shodly na tom, že se stále jedná o jakési tabu, o kterém se nemluví, nebo se neví, jak o něm mluvit. A ve většině případů si tělo ,,poradilo samo" a nebyl potřeba zásah lékařů.

Několik informací - k většině samovolných potratů dochází do 12.tt., dočetla jsem se, že tak může skončit až každé 4. těhotenství. V článcích se dočteme, že ve velké většině se jedná o genetickou vadu plodu a žena není schopna tuto skutečnost ovlivnit. Také se dočteme, že kolikrát žena ani nemusí zaznamenat, že k těhotenství došlo a potrat vypadá jako běžná menstruace. Tady se budu s dostupnými články rozcházet. 

Pokud se svému tělu věnujeme, máme přehled o našem cyklu a pokud se menstruace nedostaví v očekávaném termínu, plus/mínus tři dny, myslím, že téměř každou z nás napadne stejná otázka. Samozřejmě k pozitivnímu těhotenskému testu jinak přistupuje žena, která po děťátku touží delší dobu, jinak zareagujeme, pokud nám doma dvě dítka běhají a další přírůstek nás přišel potěšit ,,úplnou náhodou" (že náhody neexistují a vše je jen řada zkušeností a výzev netřeba zmiňovat ). 

JE NORMÁLNÍ, ŽE...

Ať už byla první reakce jakákoli, je normální, když mě to potom mrzí, že jsem smutná...Když žena zpracuje informaci, že je těhotná a začne s ní nějakým způsobem nakládat, je velmi bolestivé, když k potratu dojde. Ať se bavíme o začátku, o 8.tt., 18.tt., je normální, že potřebujeme brečet. Někdy i dlouho a zdánlivě bez důvodu. Propustit a vyčistit všechno, co se nám otevřelo. Zkrátka pustit stavidla. Brečíme, i když jsme těhotenství neplánovaly nebo i když nemáme jasno, jak by jsme s ním naložily. Také je normální, že se bojíme, co když se to stane znovu. Potrat , ale není neplodnost a stát se to znovu rozhodně nemusí! Někdy se obviňujeme, co jsme mohly udělat jinak nebo se i litujeme, proč se to děje zrovna nám. Nejlepší je dopřát si tolik času, kolik potřebujeme, věnovat se sobě, sdílet. Dušička nás přišla na chvíli potěšit, naťuknout, ukázat se nám, možná nám pomoc cosi vyřešit.

NENÍ NORMÁLNÍ...

poslouchat větu typu ,,vždyť to ani nebylo dítě, vždyť to bylo na začátku, tak co řešíš..." Kdo nezažil, bohužel nepochopí. Ani moudra ,,to je teď nejlepší to zkusit znovu, teď je to úrodná půda" nejsou na místě. V takovýchto případech má konkrétně moje mimika širokou škálu výrazů a i slovník je bohatě zásoben.

JAK MŮŽE SAMOVOLNÝ POTRAT VYPADAT?

Ještě chci zdůraznit, že i žena, která o své tělo dbá, už má děti, které počala naprosto bez problémů se s touto situací může setkat a to i několikrát za sebou. Menstruace má zpoždění dva, tři týdny, je naplánována prohlídka u gynekologa a místo toho přijde proces podobný začátku porodu.

- Špinění až krvácení. 

- Častá potřeba na velkou. Klidně i několikrát během dne - tělo se začíná čistit. 

- Bolest v oblasti beder a podbřišku - zjednodušeně, děloha vytvoří stah, díky kterému plod odchází z těla ven. 

Po ukončení krvácení je vhodné navštívit svého lékaře a nechat se prohlédnout, zkontrolovat, že je vše v pořádku. 

Nebojme se mezi sebou sdílet, V.